Vladimír Zábrodský

07. 11. 2005 - Narodil se na Štvanici 7.3. 1923. Byl synem Oldřicha Zábrodského a jeho ruské manželky Olgy Nikitiny. Vladimír je malička veden ke sportu. Bruslit začíná v pěti letech, s hokejkou si rozumí od sedmi a když je mu devět, obléká dres pražského LTC. V seniorském týmu LTC hraje od sezóny 1939-1940 do sezóny 1949-1950. Za těchto deset let působení v nejlepším československém týmu s ním vyhraje sedmkrát naší ligu, třikrát po sobě Spengler Cup a třikrát se stane králem ligových střelců. Hraje v útoku s Trojákem, kterého později nahradí Roziňák a již od mládí s Konopáskem.

Ovšem zdaleka největším konkurentem hokeje se stává zábava gentlemanů, tenis. Však nás v něm s úspěchem reprezentoval ve třech ročnících Davisova poháru v letech 1948, 1955 a 1956.

Diváci i spoluhráči o něm říkali, že je trochu lotr, ale zároveň hokejový génius. A velký šéf. Však mu tak i říkají. Nakonec se stává nejrozporuplnější postavou reprezentačního týmu, kterému se v poválečném období podařilo vybojovat dva tituly mistrů světa.

Když ale obhájcům zlatých medailí není umožněno odcestovat v roce 1950 na další šampionát, dojde k incidentu, na jehož základě je ve vykonstruovaném procesu velezrady jádro národního mužstva uvězněno. S výjimkou kapitána Zábrodského! Ten nefiguruje mezi obžalovanými, neskončí ve vyšetřovací vazbě a padá na něj dodnes neobjasněný stín podezření ze spolupráce s komunistickým režimem, který ale tvrdošíjně odmítá!

Krátce po procesu a rozprášení úspěšného reprezentačního mužstva mění Vladimír Zábrodský oddílové barvy a šokuje sportovní veřejnost tím, že se stává posilou pražského Sparty. Tehdy Sokola Bratrství, usilujícího o návrat mezi tuzemskou elitu po sestupu z nejvyšší soutěže. Spartu pak brzy dovede ke dvěma mistrovským titulům. Finálový turnaj na jaře 1953 absolvuje ve funkci hrajícího trenéra s nevyléčeným zraněním a v utkání s Chomutovem z nouze zaskakuje v obraně.

Ve třiceti letech dozrává do životní formy. Pokud soukromé statistiky nelžou, nastoupil za Spartu během devíti sezón do 168 ligových utkání a nastřílel 226 branek! Celkem třikrát se během sparťanského angažmá stává králem ligových kanonýrů a završí tak počet individuálních triumfů v této kategorii na šest.

Občas je mu sice vytýkána malá bojovnost, opatrnost v situacích, při nichž srší jiskry. A mnohdy jistá sobeckost. Jeho instinkt a předvídavost však nemají konkurenci. Je chytrým taktikem, možná i s ohledem na zmiňovanou vášeň pro mariáš. Zpočátku hraje s křídly Kusem a Veckem, později s Pospíšilem a Janem Hanzlem. A nakonec si i ve Spartě krátce zaútočí s bývalými reprezentačními parťáky, z komunistického žaláře po dlouhé době a přesto předčasně propuštěnými Roziňákem a Konopáskem.

V konkurenci protěžovaných vojenských a policejních týmů je nejvyššími místy přehlížená Sparta u diváků nesmírně populární. A hráči mají i mimo led chuť na legrácky. Neodmyslitelným módním doplňkem je pro Zábrodského ručník přehozený kolem krku. Tvrdí však, že se nejednalo o frajeřinu, ale o praktickou potřebu být stále v teple.

Po aféře kolem zmanipulovaných zápasů zařazených na tiket Stazky je Vladimír Zábrodský v roce 1960 definitivně vyeliminován ze soupisky národního mužstva a kariéra v nejvyšší soutěži je také u konce. Po vyhnanství v ostravských dolech se o tři roky později vrací do Prahy a dvě sezóny vypomáhá v Bohemians. To je labutí píseň v socialistickém Československu. V létě 1965 se s rodinou nevrátil ze zahraniční dovolené a od té doby žije ve Švédsku.

Světový i tuzemský hokej však nezapomněl. Nejdříve byl zařazen do Síně slávy mezinárodní hokejové federace IIHF, v rámci oslav 100 let od založení Sparty také do jejího historického týmu hvězd.

Zdroj: http://www.ltcpraha.ic.cz